Návod ke šťastnému partnerskému vztahu jste určitě už četli. Měl bych pro vás tedy jeden opačný. Kdybyste snad už něco z toho praktikovali, důležité je využít všechny tipy a dotáhnout projekt k dokonalosti.
Prvním krokem již na začátku vztahu je za žádnou cenu partnerovi neprozradit, co od vztahu očekáváte. Zatajit své zájmy, sexuální preference a hodnoty. K tomu patří i utajení ohledně vaší plánované budoucnosti. Není nic horšího, než když partner už předem ví, kdo z vás plánuje jít na rodičovskou nebo že byste třeba chtěli někdy odejít bydlet z města na vesnici.
Vydržte to a mlčte!
Když pak poprvé nastane situace, že vaše očekávání nejsou naplněna, je důležité to nedat najevo. Ponechat si nespokojenost v sobě je základním kamenem neštěstí ve vztahu. Jako vhodné se jeví například začít být nepříjemný a podrážděný a v momentě, kdy vás partner osloví s otázkou – co se děje?, s nepřesvědčivým tónem odpovědět, že nic. Důležité je zde vytrvat – i když partner dotírá s otázkami, potřebujeme, aby se úplně vyčerpal a rezignoval na další komunikaci.
Pak musíte své mistrovství ale znovu prověřit. Možná by se vám chtělo druhého konečně obměkčit nějakou zprávou o stavu vašeho prožívání, to by byla ale velká chyba. Vydržte to a mlčte. Stejně by vám patrně něco odsekl a vy byste se jen znovu utvrdili v tom, že jste neměli vůbec začínat. Je to s ním přeci předem ztracené! A to nemáte zapotřebí, už jste si to říkali mnohokrát.
Toto je už celkem slušný začátek odcizení, ale ještě by se to dalo zvrátit. Párová terapie je však pro slabochy a vy si přece od nikoho cizího nenecháte mluvit do vztahu. A navíc, od kdy mluvení lidem pomáhá.
Budujte atmosféru nedůvěry
Teď je tedy důležité začít trávit hodně času sám či naopak s atraktivními lidmi opačného pohlaví vykonávat nějakou zábavnou činnost. Když začnete mít pocit, že si s nimi rozumíte lépe než s tou fůrií či morousem doma, slušná tečka by byla už jen jedna příjemná krátká milostná aféra.
Její nespornou výhodou je, že sami propadnete paranoie, že vás partner podvádí. Začnete být nedůvěřivý, partnera podezíráte, ptáte se ho, kde byl a kam jde… a pomalu ale jistě budujete ve vztahu atmosféru nedůvěry. Dá se mu věřit, když se nedá věřit ani vám? To je velice správná otázka. A konečně, když odejde na nákup bez telefonu, přichází váš čas. Vlezte mu do telefonu. Našli jste poněkud flirtózní komunikaci s kolegyní, to celé konečně jeho chování vysvětlujte. Držte si ale informaci pro sebe ještě alespoň měsíc, jak to již dobře umíte, a pak to na něj celé v nějaký zcela nevhodný moment vybalte. Hodně obviňujte a ve chvíli velkých emocí to nezvládněte a sami se přiznejte k nevěře.
O týden později máte na stole rozvodové papíry. Hloupost by samozřejmě byla si pořídit jednoho právníka dohromady, každý si tedy vyberte na doporučení dobrého advokáta, co to „z toho druhého dostane“. Kdybyste snad ještě na schůzce s advokátem nechápali, že je normální mít „prachy stranou“, do soudu to dožeňte. Začněte si pravidelně odklánět peníze na účet u nějaké zahraniční banky… a pošlete tam pro jistotu rovnou to končící stavební spoření vašich dětí. Bylo přeci stejně napsané na vás, takže co. Nevědět o svých finančních poměrech jste přeci měli už od začátku vztahu.
Stěžujte si před dětmi
Posledním důležitým krokem je začít poštvávat vaše dítě proti druhému rodiči. Nejdříve nenápadně, stěžujte si třeba před ním na druhého, co vám dělá, jak je to pro vás těžké. Přeci jen, soudní znalec se starších dětí bude ptát i na to, kde chtějí být. A vy víte, že pro dítě je ten druhý naprosto nepoužitelný rodič a nejlepší bude, když zůstane jen ve vaší péči. No a už to skoro máte, ještě pár let soudů, konfliktů… a na konci bude snad asistované předávání. Třeba jako ta holčička, co s maminkou každý týden čeká sbalená u branky na tátu, co tam natruc nikdy nepřijde. A oni tam jsou pokaždé zbytečně jen proto, aby rozhodnutí soudu otec znovu pro neplnění nenapadl.
A teď vám teprve konečně mohu pogratulovat – vaše vztahové neštěstí jste dotáhli k dokonalosti. A dokonce jste u toho zvládli zničit i vaše dítě. Dejte mu to ukradené spoření alespoň na psychoterapii.
Autor: PhDr. Petr Kačena
Publikováno v časopise Psychologie DNES 1/2022