Kdo je psycholog, psychoterapeut, terapeut a kouč?

Česká média si často pletou pojmy. V důsledku toho se pak ani laická veřejnost nedokáže orientovat, kdo je kdo. Tady je malý psychologický slovník:

Psycholog
Psycholog je absolvent pětiletého studia psychologie na vysoké škole (tedy tříleté bc. + návazné dvouleté mgr.). V ČR je to zpravidla absolvent filosofické fakulty nějaké větší univerzity. Nikdo jiný psycholog není. Není to absolvent medicíny, to je psychiatr, který může na rozdíl od psychologa předepisovat léky. Není to ani „mentální kouč“ Marián Jelínek ani „psychopatolog“ Andrej Drbohlav, kteří se médii za psychology rádi nechávají označovat.

Kdy jít za psychologem?
Na to se nedá jednoduše odpovědět, neboť každý psycholog se po studiu specializuje na něco jiného. Někdo pracuje s dětmi v pedagogicko-psychologické poradně, někdo jako personalista v HR, někdo v manželské poradně jako třeba já. Speciální odnoží je pak klinický psycholog – ten po studiu musí podobně jako lékař pět let pracovat na plný úvazek ve zdravotnictví, absolvovat předatestační přípravu a následně atestaci v klinické psychologii složit. Jeho výhodou je vedle profesní prestiže to, že může sám pracovat na pojišťovnu a také vám jako jediný psycholog může oficiálně udělit diagnózu.

Psychoterapeut
Psychoterapeut je zpravidla absolvent minimálně bakalářského studia jakéhokoliv humanitního oboru a psychoterapeutického výcviku. Na tom stráví zhruba pět let, kde se učí, jak psychoterapii vykonávat. Teprve po dalších dvou letech supervize (tj. práce pod vedením někoho jiného) by se měl začít označovat za psychoterapeuta. Největší váhu mají u nás ty výcviky, které jsou akreditované ve zdravotnictví od České lékařské společnosti (jejich seznam zde). Psychoterapeut tedy nemusí, ale může být psycholog. V současné době probíhá souboj různých oborových asociací, kdo přesně toto slovo může používat, nicméně výše uvedený popis považuji stále za oborový úzus.

Kdy jít za psychoterapeutem?
Kdykoliv, kdy vám není dobře, máte problémy ve vztazích, chcete ve svém životě nějakou změnu. Nejlepší je jít za psychologem, který je zároveň psychoterapeut. Nicméně pokud váš problém není přímo patologický, stejně dobře vám pomůže i „pouhý“ psychoterapeut.

Terapeut
Terapeut může být kdokoliv. Je to termín, který nemá žádnou oporu v zákoně, a tudíž se jím může beztrestně ošívat kdokoliv, přestože nemá žádnou oficiální kvalifikaci k tomu, aby vám pomohl. Nemá absolvovaný psychoterapeutický výcvik, nestudoval psychologii, medicínu ani jiné lékařské vědy. Proto dnes můžete dělat terapii takřka ve všem – vaginálně mapovat, dělat regresní terapii (kdy se „vracíte“ do svých minulých životů) nebo třeba léčit rakovinu kaděním.

Kdy jít za terapeutem?
Ideálně nikdy. Formální kvalifikace samozřejmě nezaručuje, že vám odborník pomůže. Zvyšuje to ale pravděpodobnost. Absence kvalifikace u terapeuta také neznamená, že vám nepomůže. Jak známo, placebo účinek u léku je ve studiích opakovaně kolem 40 %. Takže i takový terapeut může citelně snížit vaše potíže, přestože se pravděpodobně jedná se o placebo. Oblíbený argument: „Ale on mi pomohl!“ tak není pravým důkazem účinnosti terapeutovy metody. Všechny uznávané psychoterapeutické směry mají podporu ve vědeckých studiích účinnosti s větším počtem respondentů. Ty, které to nemají, se o to alespoň snaží a někdy se jim podaří jejich účinnost i potvrdit (dobrým příkladem je např. tzv. EMDR). Nicméně pokud je metoda nová, revoluční, rychlá a v jejím popředí stojí uhlazený guru, je to jasné znamení: běžte o dům dál, zde bude v tom lepším případě znásilněno vaše vědomí, v tom horším i vaše tělo.

Kouč
Kouč je na tom podobně jako terapeut. Dle litery zákona jím může být kdokoliv, nicméně zpravidla je to někdo, kdo absolvoval koučovací výcvik akreditovaný u jedné z českých nebo světových asociací koučů. Typický profil českého kouče je podle mě vyhořelý korporátní pracovník, který vyřeší svou existenciální krizi a prázdnotu tím, že se stane koučem a získá moc „pomáhat“ ostatním (podobné neurotické motivace jsou samozřejmě i u psychologů, byť většinou v adolescentním věku). Následuje pár dní koučovacího výcviku, profesionální webová prezentace s perfektně padnoucím smart casual oblekem, propiskou v ruce a oduševnělým pohledem do budoucnosti. Kdo by odolal.

Kdy jít za koučem?
Za koučem se vyplatí jít hlavně v případě firemních záležitostí – problémy s nadřízenými/podřízenými, zvýšení výkonnosti apod. Psychologové totiž zpravidla nikdy ve firmách nepracovali, a tak ani nerozumí problémům běžného korporátního zaměstnance. Kouč dokáže vhodnými otázkami ze šlamastyky klienta vyvést a někdy pomoci lépe než psycholog.

Mezi čtyřmi uvedenými kategoriemi existují samozřejmě průniky a výjimky. Někdy se „poštěstí“ psycholog, který vám doporučí horoskop (nechal jsem si ho vyložit, nic jsem se nedozvěděl). Jindy vám skvělý kouč dokáže dát vhled do vašeho chování lépe než psycholog. Nejproblematičtější kategorií však stále zůstává terapeut – tím totiž může být opravdu kdokoliv. Klidně i výčepní v hospodě. Pojďme mu nově říkat pivní terapeut. Protože kdo by to nepotvrdil – pivo přece léčí.

Autor:  Petr Kačena
Pub.: 9.11.2018, Photo on Foter.com.