Rozhovor s naší absolventkou o přípravě na přijímací zkoušky a o tom, jak se dostat na psychologii.
Vybavíš si konkrétní okamžik, kdy sis řekla:psychologie, to je ono!, nebo v tobě rozhodnutí dozrávalo postupně?
Úplně přesně si to nepamatuju, ale na gymnáziu jsem byla u psycholožky a vyšlo mi, že bych měla jít tímhle směrem, ale zároveň mi vyšlo jako druhý potenciální obor inženýrství nebo architektura, protože jsem vysoko skórovala v testech prostorové představivosti. Když jsem byla u psycholožky v kvartě podruhé, vyšlo už mi jenom inženýrství a nedalo se jí to vymluvit! Po gymnáziu jsem nastoupila na matfyz, kde mi to z více důvodů nevyhovovalo, nejsem tak pilná, abych trávila každý den ve škole, navíc jsem si se spolužáky příliš nerozuměla. Setkala jsem se v té době s psycholožkou Kristinou Březinovou, která působí jako psycholožka na gymnáziu Na Zatlance, ta mi říkala o dopravní psychologii, kde bych mohla skloubit svůj zájem o 3D prostor, statistiku a psychometrii. To mě přesvědčilo a začala jsem se připravovat na přijímačky.
Jak u tebe probíhala příprava? Byl to běh spíš na krátkou, nebo dlouhou trať?
Původně jsem se rozhodla, že se budu připravovat ten rok, co budu na matfyzu. Začala jsem číst knihy z psychologie, ale šlo to hodně pomalu, protože jsem to brala na lehkou váhu. Četla jsem tehdy knihy na chodbě a matfyzáci se mi smáli, že čtu knihy (sic!), a šokovaně se nade mnou zastavovali! Oni totiž knihy nečtou, je to pro ně ztráta času. V prosinci už jsem se na přípravu zaměřila víc, našla jsem si praxi v Armádě spásy a Čokoládových dětí. Začala jsem hodně číst, moje tempo byla kniha za 3 dny. Celkově jsem jich přečetla 35. Také jsem vypracovala seminární práci na téma Rozvoj prostorové inteligence u dětí s použitím zahraničních zdrojů. Navštěvovala jsem přednášky v PL Bohnice, zúčastnila se konference Moc emocí. Takže ten půlrok byl hodně intenzivní, takový sprint na 200 metrů.
Na jaké katedry psychologie ses hlásila a s jakými výsledky?
Na FF UK v Praze, kde jsem byla přijata se 77 body. Na FF UP v Olomouci jsem získala v ústním kolem maximum bodů a byla jsem přijata. Na FF MU v Brně jsem postoupila z prvního kola, ale na ústní kolo jsem nejela, protože jsem už v té době byla přijata do Olomouce. Rozhodla jsem se pro studium na FF UK v Praze.
Jakou roli v úspěšném zvládnutí přijímaček sehrálo absolvování našeho přípravného kurzu?
Čerpala jsem ze tří zdrojů: vedle kurzu to byla mámina kamarádka-psycholožka a jedna studentka. Hlavní předností kurzu bylo, že mě teoreticky uvedl do hlavních oborů psychologie, aniž bych musela složitě vyhledávat, číst a vypisovat učebnice. Byla to také zábava! Na každé sobotní setkání jsem se těšila. A moc mi pomohla simulace pohovoru a zpětná vazba. Nevěděla jsem například, že mám u komise vyvíjet vlastní iniciativu. Čekala jsem, že se mě budou ptát, ale vy jste mě v té simulace vyvedli z omylu. Ve skutečném pohovoru jsem říkala to, co mi přišlo důležité, aniž bych čekala, že se mě zeptají. Bez této zkušenosti bych se asi nedostala.
Měla bys nějakou radu nebo tip pro ty, kdo se budou na psychologii hlásit příští rok?
Rozhodně se přihlašte do kurzu Karla a Petra, co nejdříve, abyste měli čas na důkladnou přípravu, čím dřív začnete s kurzem, tím lépe zjistíte, co všechno budete potřebovat k přijímačkám. Bez důkladné přípravy nemáte moc šancí uspět. Hodně čtěte knihy, obcházejte konference, přednášky, ať zjistíte, co vás zajímá.
Na závěr mi řekni, co ráda děláš kromě studia psychologické literatury?
Lezu po stěně, dělám boulder. Pak chovám chrta – fascinuje mě, jak rychle běhá (65km/hod)! Občas hraju počítačové hry, houbařím a mám ráda dobré filmy.